THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vše, co jste chtěli vědět o kvantové fyzice a báli jste se zeptat … I takhle by se dala v krátkosti shrnout nová deska královehradeckých grinderů NEGLIGENT COLLATERAL COLLAPSE. Velikým úspěchem této bandy byla účast na Relapsácké kompilaci “Czech Assault“, díky které se jejich hudební řádění dostalo mezi posluchače z celého světa. Takže debutní placka byla jen otázkou času a díky Čurbyho labelu Obscene productions se tak letos v dubnu i stalo.
23 skladeb o celkové délce o něco málo přesahující 33 minut dává jasně najevo všem fandům technických fines, kytarových sólíček anebo atmosférických hrátek, že tady jim pšenka rozhodně nepokvete. Zato milovníci přímočarých a nikterak nekomplikovaných grindových orgií si přijdou zcela jistě na své. Usmátý a uslintaný vetřelec číhající na obalu jakoby chtěl všem kolemjdoucím jasně říci, o co tady půjde…
Připoutejte se prosím, nechť může jízda za poznáním zákonů fyzikálních začít. Musím vás však upozornit, že trasu poznávacího zájezdu absolvujeme v naprosto závratném tempu. Díky nadsvětelné rychlosti naší výletní kosmické lodi si nějaké poznatky z této mise odnesou nejspíše jen ti nejpozornější. Samozřejmě, že i náš koráb potřebuje občas vysadit přetížené motory a nechat tím pádem vydechnout i cestující. Vězte, že se tak děje v okamžicích nanejvýš vhodných k tomu, aby vás ta smršť pouček a termínů nezačala nudit!
Nyní mi dovolte obeznámit vás z naší posádkou tvořenou třemi zkušenými astronauty. Hlavní poháněcí jednotku obstarává ošlehaný harcovník Mr. Ierich. To hlavně on rozhoduje, kdy se vydá příkaz “ZÁŽEH!“ a kdy se naopak motory dočasně vypnou. Mimo to je zároveň i výhradným autorem instruktážní knížky, kterou jste dostali spolu s prospekty k našemu poznávacímu letu. Dovolil bych si jej nazvat mozkem naší výpravy. Prvním důstojníkem je jistý Robocop, kterýžto zároveň tímto plní i velmi zodpovědnou funkci hlavního mechanika a kybernetika. Přes něj jdou všechny údaje vyhodnocené senzory a výstupy zpracované našim palubním počítačem. No a v neposledním řádě nesmíme opomenout našeho přednášejícího – profesora Paula. Je docela možné, že poučky linoucí se mu z úst budou díky jeho naprosto zvířecímu hlasovému projevu nesrozumitelné. Od toho tady máte právě onu instruktážní knížku (odborně se jí též říká booklet), kde jsou všechny výroky uvedeny hezky v chronologickém pořadí. Takže ještě jednou a naposled – Připoutejte se prosím, startujeme!
Poslechem tohoto matgeriálu mám opravdu silný pocit, že atom se dá rozbít i jinými způsoby, než řekněme těmi “konvenčními“. Jak již bylo řečeno, originalita tohoto výtvoru je hlavně v textové náplni, zabyvající se všemožnými fyzikálními zákony, poznatky a výroky, kterou má na starosti vystudovaný fyzik a zároveň bubeník Ierich. Nemusím dokola zdůrazňovat, že se jedná o vskutku zajímavé počtení. Hudebně vás sice nečeká nic originálního. Nahrávka je však opatřena velmi dobrým zvukem a umě zaranžovanými pasážemi, kde se vhodně doplňují rychlé sypačky s pomalejšími částmi a nechybí ani momenty překvapení v podobě nasamplovaných smyčců a podobných vychytávek. Ba co víc, poslech této desky se pro mě ani nachvíli neproměnil v nudu, což je největší devízou debutní nahrávky této svérázné party!
Poslechem tohoto matgeriálu mám opravdu silný pocit, že atom se dá rozbít i jinými způsoby, než řekněme těmi “konvenčními“.
7,5 / 10
Paul
- inhuman throat
Ierich
- drums, midi, programming
Robocop
- guitars. bass, roars and yells
1. Literate Physicist Gets Taste For Fiction
2. Black Hole Monster In A Spin Releases Energy
3. Billion Suns
4. One Thing Is Sure
5. Buzz
6. The Paul Dirac Medal And Prize /Gorilla Gorilla Beringei/
7. A Generalized Lie Derivate And Homothetic Or Killing Vectors
8. XMM-Newton
9. Electric Dynamo Effect
10. Analysis Of Iron Line
11. The Hunt
12. Payload Specialists
13. Not Out
14. MCG-6-30-15
15. New Generation of Neutrino Experiments Begins - The Ursus Arcstos Nelsoni Experiment
16. Something of Collapsed In My Analbase
17. Focused
18. On The Return Trip Home
19. The Brain Is 'Classical'
20. Two-Dimensional Penrose-Tiled Photonic Quasicrystals:From Diffraction Pattern To Band Structure
21. Quantum Modelling of The Mind
22. Spacetimes Admitting Isolated Horizons /Killing Vector Field/
23. Chain Reaction's Domino Aka Termic Firer /Metamorphosis/
Sick Atoms (2005)
Paranormal Nanodivision (2003)
Reprocess Segment Database Extender (2002)
Feynman (7 (2000)
Homologated recycled 4D Hippies (promo CD) (1999)
Massacre of Nazis in S.P.A.C.E. (electromixed) live 1995 (MC) (1998)
Spasm of Extinction (MC demo) (1997)
NCC / C.U.M. / C.S.S.O. / MALIGNANT TUMOUR - HUNGRY URINARY URN split 7”EP (1997)
28 minutes for all innocent victims (MC demo) (1996)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Obscene Productions
Stopáž: 33:32
Produkce: Robocop
Studio: Professional Studio, Praha
Inu – jsou to šílenci. Co jiného si myslet o tomto triumvirátu grindcoru oddaných mozků, jejichž Caesarem jest bubeník Ierich a devizou jeho exaktní výplody neuronových vzruchů. Po strastiplné cestě dvěma dekádami od rocku ke grindcore se tento graduovaný fyzik a osobitý filosof propracoval až k tomu, že mu kamarád Čurby konečně vydal lesklou placku. Podívejte se na to asi takhle – pověstná improvizace N.C.C. na CD moc prostoru pochopitelně nedostala, muzika je to pěkná, poměrně jednoduchá, kupodivu i dobře zahraná. Nežene se pouze bezhlavě kupředu a umí si najít chvilky oddechu, kdy, podpořena dobrým zvukem, dává posluchači trochu vydechnout. Naleznete tu, světe div se, dokonce i melodie. Zmíněný kvalitní zvuk dává grindcoru N.C.C. dříve netušené dimenze. A já se sám sobě divím, protože se mi to docela líbí, ačkoli po hudební stránce N.C.C. velkou originalitou rozhodně neoplývají. Jejich osobitost je někde jinde, totiž v Ierichových textech. Skrze barvité chrochtání a hýkání podsvinčat Paula a Robocopa sice moc verbalizovaných myšlenek nepronikne, ale co už... Pro vnímání osobitosti N.C.C. je důležitá především vaše vlastní imaginace. Ierich pochopitelně s nadhledem sere na nějaké gore undead splatter pathological social či jiné bláboly a pod alibistickou Margaret Astor image krásně slintajících vetřelců, kteří na vás z bookletu jukají odevšad, podsouvá posluchači svá osobní chvilková duševní rozpoložení, která semo tamo vloží do nějakých těch textů. Jeho shluky grafémů jsou plné matematických a fyzikálních termínů, vyprávějí o všemožných výrocích a teoriích, projektech, které proběhly či probíhají, občas se mihne nějaká úvaha o přímkách či vztahu energie a černých děr... Pobavilo mne, že by Ierich asi letos rád dostal jakousi prestižní cenu za fyzikální výzkum, udělovanou universitou v Essexu. Prvně ji zřejmě dostal Stephen Hawking... skutečně veselá představa těch dvou osob vedle sebe. A když Iericha zabolí básnické střevo, napíše nejdelší text o tom, jaké to je, když fyzik dostane chuť podílet se na tvorbě sci-fi literatury. Troška sebereflexe nastává v songu Focused ve chvíli, kdy Ierich zřejmě zavzpomíná na své slabší chvilky. Takový manifest čistoty a daimonia... 32 tracků v časovém rozsahu 33:32 se překvapivě dobře poslouchá. I přes imaginární dokonalost vetřelcova organismu ale tento celek nepochopitelně rušivě rytmicky škobrtne v předposledním tracku, jakoby to měla být ona pověstná výjimka z pravidla. Zvláštní. Ale jak to vlastně shrnout? Inu, jsem rád, že jsou i fyzici, kteří si myslí, že myšlenkové pochody nejsou odvislé od zákonů kvantové mechaniky... I když kdo ví?
totálnš skvělej grindííík a zábavnej jako milka!! :D
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.